Vyhozená mince do vzduchu rotuje, na vrcholu se zastaví a padá dolů. Je zachycena do ruky a položena. Co ukrývá za obraz? Bude tam panna nebo orel? Jak jen dopadne osud vložený do mince. Ruka, která ji ve vzduchu zachytila, odkrývá minci a objevuje se…. Tak to už záleží na tom, co dopadlo.
Mince
Jsou vyráběné na státní zakázku a mají přesně stanovené složení, hmotnost, tvar, velikost, nápis a obraz. V dnešní době jsou mince většinou ražené. V minulosti se vyráběly lité.
Mají dvě strany:
1. Přední strana – jmenuje se líc (avers). Obvykle zde najdete vyraženou nominální hodnotu té dané mince. Hovorově se této straně říká také panna – pravděpodobně od té doby, kdy první československá korunová mince měla na líci vyobrazenou klečící ženu. Vyjadřovala pracující ženu, která sází lípu. Někdo tuto stranu nazývá hlavou a to je možné, že název vznikl podle toho, že mince zde za dob Rakouska-Uherska měla vyraženou hlavu císaře.
2. Zadní strana – jmenuje se rub (revers). Na této zadní straně se uvádí, kdo tuto minci vydal, takže ve většině případů je zde znak panovníka nebo státu. U českých mincí je to místo, kde nalézáme státní znak a to je český lev. Za dob Rakouska-Uherska se na mincích objevovala habsburská orlice, odkud je možné, že pochází orel jako označení druhé strany mince.
Bankovky
Jsou podstatně mladší, než mince. Jejich prvotní záznam o vzniku byl roku 650 v Číně. Je pravděpodobné, že začaly vznikat na základě toho, že zlato bylo těžké a snadno se opotřebovávalo. Bylo snazší používat papírové směnky a s těmi se poté obchodovalo.
Marie Terezie na konci své vlády zažila první bankovky, vydané na státní náklady k 1. lednu 1800. Od té doby se mnohokráte jejich vzhled změnil. Vznikaly různé problémy, kvůli kterým byl vytvořen monopol na vydávání bankovek. Ten byl svěřený centrální bance. V České republice smí bankovky vydávat pouze Česká národní banka.
