V minulosti bylo podlahové topení vnímáno spíše jako luxus. V současné době je již cenově dostupnější, což z něj činí stále oblíbenější volbu vytápění interiéru. Jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Bezesporu největší výhodou je rovnoměrné rozložení teploty vzduchu v interiéru. Podle dostupných informací může být rozdíl teploty vzduchu při vytápění radiátory či kamny mezi podlahou a stropem až 8 °C. Navíc teplo sálá zespodu, takže je vnímáno jako teplo od nohou po celé ploše místnosti. V současnosti tento systém vytápění patří k tomu nejrovnoměrnějšímu, který může být.
Další výhodou je pak energetická úspora, která snižuje celkové náklady na vytápění. Ta souvisí s nižší teplotou vody proudící v topném okruhu než v případě radiátorů. Proto ani materiál, ze kterého podlahové topení je vyrobeno, není příliš namáhán. Celková spotřeba oproti vytápění radiátory může být až 15 %.
Tento typ vytápění se hodí do nerovnoměrných místností. Čtvercový a obdélníkovitý půdorys způsobuje rovnoměrné proudění vzduchu od radiátorů, v případě nepravidelného půdorysu ale dochází k nerovnoměrnému proudění a tedy různým teplotám v místnosti, které mohou způsobovat plísně. Stejný účinek způsobuje také rozložení nábytku po místnosti.
Podlahové topení lze položit na jakoukoli krytinu – laminát, vinyl, keramickou dlažbu i dřevo. Také příliš nerozviřuje prach po místnosti, nezabírá prostor a nenarušuje tak interiér, zvukově izoluje. Je vhodný pro různé zdroje tepla – plynový kotel, elekrokotel, tepelné čerpadlo, solární panely či kombinace.
Nevýhodou pak může být vytopení zcela vychladlého prostoru. Vzhledem k tomu, že teplota nášlapné vrstvy nesmí přesáhnout 29 °C, chladná místnost se tak vytopí pomaleji. Některé typy podlah navíc potřebují na začátku topné sezóny začít vytápět postupně, jinak by mohlo dojít k poškození krytiny. Absolutně nevhodným materiálem v kombinaci s tímto vytápěním je masivní dřevo, které více reaguje za střídání teplot a může začít tvořit spáry.
