Družice, dobrý pomocník nebo budoucí nebezpečí?

Družice jsou objekty, které obíhají kolem planet a jiných vesmírných těles. Družice rozdělujeme na přirozené (měsíce) a umělé.
První byl sovětský Sputnik
První umělou družící byl Sputnik 1 úspěšně vynesený na oběžnou dráhu země dne 4. října 1957 Sovětským svazem. Tato družice byla pouze předvojem skutečné meteorologické družice a sloužila především k testování radiového přenosu mezi družicí a řídícím centrem. Obsahovala vysílač, který tři týdny vysílal na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz pípavý signál. Tento vysílač poprvé umožnil sledovat směr a zkreslení signálu při přenosu z orbitální dráhy. Dokázal tak testovat vlastnosti atmosféry a ionosféry. Sputnik 1 oběhl Zemi celkem 1 440 krát, než shořel v atmosféře.
družice, černé pozadí
Současnost
Dnes se v rámci rozličných projektů vypouští ročně na oběžnou dráhu Země přes sto umělých družic, včetně vesmírných dalekohledů. Oběžná dráha začíná být tak přeplněná množstvím umělých kosmických těles, které dávno neplní svoji původní funkci a hrozí, že bude docházet ke srážkám. Proto v rámci mezinárodní spolupráce vzniká mnoho návrhů, jak tuto situaci řešit.
Druhy družic
Družice se vypouštějí předem určenou rychlostí a po dané dráze pro získání správné výšky a směru. Podle způsobu využití se družice dělí na:
·         Komunikační družice, které slouží k celé řadě radiových přenosů. Slouží tak k přenosu televizního signálu,  signálu mobilních telefonů, internetu, ale také k přenosu signálu amatérské radiové služby.
·         Družice pro dálkový průzkum jsou družice, které se využívají především pro vědecký výzkum, předpověď počasí, ale i pro vojenskou či civilní špionáž.
·         Navigační družice jsou známé zejména pro jejich využití ke globálnímu navigačnímu systému vozidel. Využívají je ale i piloti k přesnému určení polohy letadel.
planeta Země, slunce
Čím nižší má družice oběžnou dráhu, tím rychleji musí obíhat Zemi. Jinak by totiž došlo díky gravitačnímu poli Země k jejich pádu. Většina se pohybuje po nízkých drahách ve výšce okolo tři sta kilometrů nad zemí. Lze je tak pozorovat běžným dalekohledem. Výjimkou jsou polární družice obíhající přes póly ve výšce osm set padesát kilometrů a sledující při každém oběhu jiný pás povrchu Země.